Ti „duchovnější“ v mém životě

Když potkáte někoho, kdo se věnuje osobnímu či duchovnímu rozvoji a i vede lidi či lidem i jinak pomáhá, nejspíš automaticky počítáte s tím, že bude mít jakési morální krédo a bude to mít srovnaný atd.

Já si to myslela. Pěkně jsem se zmýlila. A jak jinak mě to jednou nestačí, tak hned dvakrát. Budu jim říkat JASAN a JILM. 

Poblouznění na začátku, radost, že jste potkali někoho s kým souzníte, KONEČNĚ. A tak si dovolíte otevřít své srdce.

A náhle zlom. Druhý vám ukazuje svoji odvrácenou stránku, projektuje si na vás své nezpracované věci, to, co na vás vyzdvihoval, teď proklíná nebo vám řekne, že se ve vás splet. Citlivé věci, které jste mu na sebe prozradila, teď používá proti vám, nechápete.

Hledáte chybu u sebe, přece takový člověk už něco ví a má něco za sebou… Jenže, ať hledáte, jak hledáte, nic nenacházíte a další situace a jeho výpady vás utvrzují v tom, že tady něco pěkně smrdí. 

Pro určité jejich vlastnosti jsem si jich vážila a vzhlížela k nim. Výše popsané, neznamená, že nemají, co předat. A proto je tak těžké se s tím srovnat. Že takoví dokáží dost zákeřně ublížit.

Navenek, když se jich to osobně netýká, jsou skvělí, umí na lidi působit a pracovat s nimi. Ale jakmile se jich to osobně týká, nastává problém. 

S JASANEM i JILMEM jsem si dokázala představit společnou budoucnost, konečně zapustit kořeny. O to bylo to zklamání silnější.

Připomíná mi to situaci, kdy je nutné pokácet na první pohled zdravý krásný strom. Lidé nezasvěcení se bouří a protestují proti jeho kácení. Jenže zvenku není vidět vnitřek, který je prohnilý a nebezpečný.

 Tolik jsem se podvědomě bála toho, že mě druhý zraní, že jsem hledala v domněle „bezpečných vodách“ osobního rozvoje.

Řešení? Ponořit se hlouběji a vylízat si rány z minulosti. A jak už jsem psala v článku (Ne)viditelné násilí:

Když spadneš z kola, je potřeba na něj co nejdřív znova nasednout, jinak tě strach úplně ochromí. Dřív nebo později přijde další pád a další. Padáme a vstáváme. O tom je život. A ty jsi tu od toho, abys žil! Ošetři si rány, zjednej nápravu, nasbírej síly a brzy naskoč zpátky do sedla. Ty krásné chvíle, co život přináší, nepřekonatelně převýší ty špatné chvíle. A za to, to přeci stojí. Vydrž a dej životu šanci, ať tě obdaruje!!!

„Miluji  stromy, čerpám z nich stabilitu, sílu a bezpečí, jež skrze meditace a stromové obrázky předávám dál lidem. Zároveň se profesně specializuji na podporu a vedení svých klientů při navrhování a tvorbě jejich zahrad. Jsem autorkou eBooku STROMY a eBooku Jak na zahradu. Můj příběh si můžete přečíst zde >> "
Komentáře