Praha bývá vnímána jako město kamene, ulic a neustálého pohybu. A přesto v ní stále existují místa, kde je možné zaslechnout něco mnohem staršího. TICHÝ DECH KRAJINY, KTERÁ TU BYLA DÁVNO PŘED MĚSTEM.

PRAHA JINAK

Jedním z těchto míst je Toulcův dvůr v Hostivaři na Praze 15. PROSTOR, KDE SE I DNES POTKÁVÁ ČLOVĚK, PŘÍRODA A PAMĚŤ ZEMĚ. Místo, kde staré stromy, zahrady a zvířata připomínají dobu, kdy okolní krajina nebyla tvořena sídlišti a silnicemi, ale poli, loukami a hospodářskými dvory.

 Krajina, která živila město a zároveň si uchovávala svůj klid a prostor.

STROMY JAKO PAMĚŤ MÍSTA

Stromy nejsou jen součástí zeleně. Nesou v sobě paměť místa. Pamatují cesty, které zmizely, staré sady, lidskou práci i proměny krajiny. ZATÍMCO MĚSTO KOLEM NICH SPĚCHÁ DÁL, ONY ZŮSTÁVAJÍ.  Tiše zakořeněné mezi minulostí a přítomností.

Stromy nebyly pouze okrasou. Kdysi byly stromy přirozenou součástí života. Dávaly lidem potravu, stín, léčivé květy a plody, dřevo, ochranu, hranice, orientační body v krajině i pocit domova. Stávaly podél cest, chránily dvory a vytvářely přirozenou součást krajiny i lidského života. Strom byl součástí života, domova i přežití. A MOŽNÁ PROTO K NIM MĚLI BLIŽŠÍ VZTAH NEŽ DNES.

Stromy nám dnes připomínají něco hlubšího, pomalejšího a opravdovějšího, co v dnešní době často ztrácíme. 

SPOJENÍ ČLOVĚKA A STROMU JE ODVĚKÉ A NEODDĚLITELNÉ.

Stromy jako uctění památky, symbol oslavy –  stromy byly a stále jsou vysazované na paměť významných událostí jako např. vysazení stromku při narození dítěte, mnoho stromů vysadili rolníci roku 1848 na oslavu konce roboty, řada stromů po celé republice připomíná vznik republiky v roce 1918.

MĚSTA SI PAMATUJEME PODLE DOMŮ – ALE KRAJINU PODLE STROMŮ.

I Praha má své „kořeny“, nejen základy domů.

PAMÁTNÉ STROMY PRAHY

Praha  dodnes ukrývá mnoho stop své původní krajiny. Staré ovocné sady, historické aleje i památné stromy zůstávají tichými svědky proměn města. Ať už jsou to staré sady v Troji, ovocné stromy kolem Botiče, krajina Hostivaře nebo památné duby a lípy rozeseté po okrajích Prahy, všechny v sobě nesou něco, co se z města úplně vytratit nedokázalo.

Ty nejstarší se staly chráněnými a nalezneme je v databázi Agentury ochrany přírody a krajiny. Celkový počet záznamů (památných stromů, skupin, alejí) dle databáze na území hl. města Prahy činí 105.  Nejvíce informací o památných stromech v Praze naleznete na těchto stránkách prazskestromy.cz.

Na území Prahy 15  se nachází Švehlův dub v ul. k Horkám.

ŠVEHLŮV DUB V HOSTIVAŘI

Jedná se o dub letní (Quercus robur), který roste v přírodním parku Hostivař-Záběhlice nedaleko Hostivařského náměstí na soukromém pozemku ve Švehlově statku. Památným stromem byl vyhlášen roku 2001, jeho odhadované stáří je kolem úctyhodných  205 let s obvodem kmene ve výšce 130 cm nad zemí 421 cm (měřeno v roce 2013).

Dle  wikipedie je strom ve velmi dobrém stavu a svým habitem se řadí k nejkrásnějším památným dubům v Praze. Okolí je pro jeho další růst příznivé (travnatá plocha s pastvinou ovcí v ovocném sadu). Traduje se, že pod tímto dubem spolu často rozmlouvali prvorepublikový předseda vlády Antonín Švehla s T.G. Masarykem, který sem jezdíval ze zámku v Kolodějích.

UŽITKOVÉ STROMY A SADY PRAHY

Na stránkách pražské přírody  se můžeme mimo jiné dozvědět, že Odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy spravuje na 85 lokalitách: 75 ovocných sadů s celkovou rozlohou 133 hektarů, 49 ovocných stromořadí o délce přes 20 km, na 17 místech rozptýlenou výsadbu ovocných stromů.

Mezi asi nejznámější patří Klíčovské sady ve Vysočanech, rozlehlý sad Na Krutci ve Vokovicích, třešňovka v Hrdlořezích či sady v Motole.

NA ÚZEMÍ PRAHY 15 SE NACHÁZÍ TŘEŠŇOVÝ SAD HÁJECKÁ A HOSTIVAŘSKÝ LESOPARK.

Městská část Praha 15 několik let již postupně vysazuje různé ovocné druhy v „Sadu na Groši“. Na území také vrací tradiční ovocné druhy jako oskeruše např. v Sadu u hostivařského hřbitova.

TOULCŮV DVŮR A JEHO HISTORIE

MÍSTO, KDE POD SOUČASNOU PRAHOU STÁLE PŘEŽÍVÁ JEJÍ PŮVODNÍ TVÁŘ.

Toulcův dvůr působí jako tichý ostrov uprostřed města. Místo, kde se stále setkává člověk, příroda a paměť krajiny. Staré hospodářské dvory kdysi bývaly přirozenou součástí života lidí i půdy. A právě tady je ten původní rytmus stále cítit.

Jen málokdo si dnes při pohledu na současnou Prahu 15 představí, že ještě nedávno zde bývala pole, louky a hospodářská krajina. Krajina spojená se jménem Antonína Švehly i s původním venkovským charakterem této části Prahy. 

A právě Toulcův dvůr je místem, kde je tento původní vztah stále cítit. Historie zdejší usedlosti sahá hluboko do minulosti, kdy byl dvůr součástí zemědělské krajiny na okraji Prahy.

Dochované budovy Toulcova dvora, včetně historického Špejcharu, tuto paměť stále nesou. Špejchar kdysi sloužil k uchovávání úrody. Dnes se stává místem setkávání, tvoření a návratu k přírodě jiným způsobem.

DNEŠNÍ EKOCENTRUM TOULCŮV DVŮR JE POKRAČOVÁNÍ VZTAHU ČLOVOĚKA A KRAJINY, JENNINOU FORMOU.

VÝSTAVA A KOUZELNÝ STROM

Právě zde, v historickém Špejcharu Toulcova dvora, se letos na podzim uskuteční má výstava. Navštívit ji můžete tematicky i na DEN STROMŮ.

Den stromů není jen připomínkou významu zeleně ve městě. Je také připomínkou vztahu člověka a stromu, který býval kdysi mnohem bližší než dnes.

SOUČÁSTÍ VÝSTAVY BUDE KOUZELNÝ STROM — symbol propojení člověka, krajiny a vnitřních kořenů. Strom jako místo zastavení uprostřed města. Místo, kde je možné na chvíli zpomalit a znovu si připomenout, jak hluboce jsou stromy propojené s lidským životem i pamětí míst.

Návštěvníci na něj budou moci zavěšovat svá přání, myšlenky či tichá poselství, podobně jako se odedávna lidé obraceli ke stromům se svými nadějemi a prosbami.

MÍSTO, KDE SE NA CHVÍLI PROPOJÍ MĚSTO, PŘÍRODA, VZPOMÍNKY I LIDSKÁ PŘÁNÍ.

A možná si zde každý odnese něco trochu jiného. Někdo vzpomínku na staré stromy svého dětství. Někdo pocit klidu. A někdo možná jen tiché připomenutí, že i uprostřed města stále existují místa, kde je možné znovu slyšet krajinu.

Možná každý potřebujeme svůj strom. Něco pevného uprostřed proměnlivého světa. Něco, co mlčí — a přesto uklidňuje.

ZÁVĚR

Původní krajina nikdy úplně nezmizí. Jen se někdy ukryje pod vrstvami asfaltu, domů a času. A právě stromy nám ji znovu připomínají.

Jste srdečně zváni na výstavu!

Pod starými trámy Špejcharu

a pod větvemi stromů

se možná na chvíli ztiší město.

Vítr pohne listy,

rozezní malé přívěsky

a mezi větvemi zazpívá pták.

Někdo zde zavěsí své přání.

Někdo vzpomínku.

Někdo jen tiché zastavení,

které mu v každodenním spěchu chybělo.

A stromy budou dál mlčky stát,

tak jako stojí po staletí.

Mezi minulostí a dneškem.

Mezi krajinou a městem.

Mezi člověkem a zemí.

Protože možná ani město nikdy úplně nezapomnělo,

jaké to je dýchat skrze stromy.