Komunikace se stromy

Chápu, že to někomu může připadat „ujetě“ a může si z toho dělat srandičky. I já taková v minulosti byla. Jenže pak se v mém životě odehrálo několik věcí a já už nedokázala vidět život starýma očima.

Říká se, že český jazyk je krásně květnatý a můžete jím vyjádřit leccos. To sice ano, ale stále můžou být slova zavádějící, každý si pod daným slovem může představit něco jiného, má s tím slovem spojené jiné pocity, souvislosti apod. A ten velký obsah za slovy, je slovy nepřenositelný.

Zkuste to hned nezavrhovat;) Co je vlastně komunikace? Komunikace je přenos nějaké informace. To se může odehrát slovně, očima, dotekem atd. Přenos se může odehrávat na různých úrovních. Informace může mít různou podobu, může to být jen pocit, jen uvědomění, může ve Vás spustit proud různých asociací apod.

O tom, co nám stromy všechno předávají, píši také v eBooku STROMY.

Modlitba od Jana Skácela

Pane, ať jsi stéblo trávy, nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím ve Tvých vzkazech číst.

Prosím dej, ať řeči stromu aspoň trochu rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.

Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal,
ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.

A dej mi sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím, na tomhle světě pozměnil.

A taky prosím rozum, který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá.

PRVNÍ KROK – KDYŽ SE TAM CHYSTÁME

S jakým záměrem, proč tam jdu? Už když o tom přemýšlíme, tak to vysíláme ven a ta druhá strana to na jisté úrovni vnímá.

Už v této fázi můžeme udělat tyto kroky, jen tím, že na ně pomyslíme nebo to v sobě vnímáme.

• Projevení úcty vůči tomu místu, že ho bereme v potaz, uznáváme ho a respektujeme. Není automatické, že tam můžeme vstoupit, probíhají tam určité procesy, je to autonomní jednotka, není nám to lhostejné a respektujeme jej.
• Vysíláme žádost o svolení ke vstupu.
• Vysíláme žádost o ochranu, požehnání a vedení.

Zavnímáme odezvu – můžeme, nejsme si jisti, nemůžeme, můžeme jindy. Když ne pocit, tak okolnosti nám napoví.

DRUHÝ KROK – VSTUP NA MÍSTO

Pokud jsme přeskočili první krok, uděláme jednotlivé kroky nyní na místě. Všechny ty kroky si můžeme pouze pomyslet, zavnímat anebo je vyslovit nahlas.

Pozdravíme, navážeme kontakt, otevřeme se ke vzájemnému poznávání se – tzn. rozhlédneme se, nacítíme. Můžeme také požádat o vstup další entity, božstva, ducha místa, další obyvatele atd.

Můžeme také přinést dar tomu místu.

TŘETÍ KROK – PUTOVÁNÍ

DŮLEŽITÉ – k tomu, abychom dokázali vnímat okolí, stromy, je třeba začít vnímat sami sebe. Pozorovat, jak se cítíme, co vnímáme, co se nám děje v těle. Pak budeme lépe vnímat okolí, budeme ho respektovat a nedojde k tomu, že bychom ho nechtěně „znásilnili“.

Jdeme, rozhlížíme se a vnímáme. Necháváme okolí na sebe působit. Když se nám nějaký strom zalíbí nebo se u něj prostě z nějakého neurčitého důvodu pohledem zdržíme déle než u jiných, je to pro nás signál.

ZAVNÍMÁME TEN STROM, SEBE A TO MEZI NÁMI.

Můžeme jen za chůze se s tím stromem pozdravit, pokynout mu, vyslat si vzájemné zřímtě tzn. vnímám tě, vím o tobě, rád tě vidím, jsem rád, že tu jsi také. Zatím může být velký obsah, něco společného, něco z minulosti apod.

Pak jsou tu také stromy, které automaticky bereme jako součást společenství, lesa, víme o nich, respektujeme je, není tu však potřeba se s nimi více kontaktovat, alespoň pro nás, pro někoho jiného tam ta potřeba třeba zase je, je to individuální.

Jdeme dál, až se střetneme se stromem, u kterého se automaticky zastavíme, pozdravíme se, poděkujeme a skloníme se.

Prohlédneme si ho celého od koruny po kořeny a jeho okolí. Vnímáme, že až k nám sahají ty kořeny a že jsou napojeny na ostatní kořeny v lese a celý les funguje jako samostatná jednotka a že všichni o nás ví.

Můžeme cítit potřebu kolem něho obcházet a vnímat ho z různých stran, přibližovat se, oddalovat se, pak se zastavit a ocenit ho. Někdy to vypadá, jak když spolu tančíme.

ČTVRTÝ KROK – KOMUNIKACE S KONKRÉTNÍM STROMEM

Strom, u kterého víme, že chceme jít blíž. Prohlédneme si ho za chůze, navážeme kontakt, vyšleme záměr, respekt, chuť se zkontaktovat. Kdybychom pocítili, že ne, zastavíme se a sbližujeme se z toho místa.

Pohlédneme mu do koruny, uvědomíme si, co všechno symbolizuje, co představuje. Pohladíme ho po kmeni, můžeme se zastavit a zůstat ve spojení dotykem, políbit ho, dotknout se čelem, obejmout a pokračovat po kmeni dolů ke kořenovým náběhům.

Můžeme se mu uklonit, chvilku jen tak zůstat, třeba i bosky našlapovat na kořenové náběhy.

A pak je příhodný čas přejít k samotné práci.

Můžeme se o něj opřít zády, schoulit se u něj, posadit a opřít se bokem, obejmout, posadit a obejmout nohama atd. A jen tak být a nechat věcem volný průběh, neanalyzovat to, neuchopovat to myslí. 

ALE POKUD TAM CÍTÍTE TU POTŘEBU, DÁT TOMU URČITOU STRUKTURU A RÁMEC, JDĚTE DO TOHO. PAK BY TO MOHLO VYPADAT NÁSLEDOVNĚ.

Můžeme začít vědomě komunikovat. Mluvme s ním. Řekněme mu o tom, co potřebujeme, co nás trápí. Buď si to můžeme jen pomyslet, pošeptat či říct nahlas. Odezva nám může přijít hned nebo až po čase, může mít různou podobu.

Můžeme si energii stromu vtáhnout přes místa doteku (lopatky, čelo, klín, bříško,…) do těla, nechme ji rozpínat po páteři a nebo ji nechme proudit tam, kam potřebujeme. Bude proudit naším tělem a uvolňovat se do okolí a zpět do stromu obohacena zase o tu naší informaci.

Energii můžeme vnímat nebo si ji představit jako proud, který nese určitou informaci nebo prostě jako podporu. Může mít různou barvu, různou teplotu apod.

Až pocítíme, že jsme hotovi či budeme muset odejít, můžeme se ho opět dotknout a pohladit, poděkovat mu a rozloučit se.

PÁTÝ KROK – PODĚKOVÁNÍ A ROZLOUČENÍ

Můžeme se ještě ohlédnout a vzpomenout si na to, co se odehrálo, procítit vděčnost.

DALŠÍ MOŽNOSTI

Pozitivní účinek na naši osobu můžeme ucítit i na dálku, už jen když na stromy myslíme, koukáme se na ně z okna či se koukáme na obraz se stromem.

Opět si při tom můžeme uvědomit hodnoty stromů, co nám přináší, co pro nás představují, co máme spojené s tím konkrétním stromem a místem apod. A zase jim za to vědomě poděkovat a pozdravit je.

Se stromy se můžeme spojovat i jinak.

Vzpomeňme si na dětská léta, kdy jsme se houpali na houpačkách, lezli do korun stromů, stavěli různé přístřešky, vyráběli postavičky z kaštanů a žaludů apod. Už jenom pouhá procházka či zastavení se v blízkosti stromu na nás má pozitivní vliv. Můžeme strom také vysadit nebo o nějaký strom pečovat. Možností je mnoho.

Více se dozvíte v eBooku STROMY.

Přeji Vám příjemný čas se stromy;)