„Krajina je příběhem člověka. Je příběhem o lidských hodnotách a kultuře, jež byly do krajiny skrze lidskou činnost vtisknuty.
Na oplátku dala krajina člověku pocit domova, sounáležitosti a identity.
Člověk patří ke krajině tak, jako krajina patří ke člověku.“
I nad tím jsem se zamýšlela, když jsem vytvářela anotaci k výstavě mých obrazů se stromy v nemocnici v Příbrami:
Pocházím a stále se hrdě hlásím jako občanka ke své vesničce v údolí Kocáby u Příbrami, k vesničce s krásným názvem, odkazující se na v minulosti se rozprostírající dubové lesy, obec Dubno.
V Příbrami jsem se narodila a chodila na základní školu do Jiráskových sadů a na Gymnázium Příbram. Zahradní a krajinnou architekturu jsem vystudovala v Praze, kam jsem se kvůli práci přesunula.
Působím na jedné městské části jako vedoucí oddělení zeleně, starám se o veřejnou zeleň, o ochranu přírody a krajiny a ochranu zvířat proti týrání. Sedí mi více práce pro veřejnost a osvěta, než svět byznysu. Bohužel musím často vyvracet zkostnatělý pohled na práci úředníků.
Jako všechno je třeba posuzovat podle jednotlivce, tak jako třeba u lesa, kvůli nemocnému stromu bychom neměli kácet celý les.
Proto se domů pravidelně vracím.
Srdce mi zaplesá, když zdálky vidím věž uranové šachty a místní haldy, krásný rybník obklopený stromy na Skalce, místní lesy a stráně, moji vesnici v údolíčku Kocáby pod Dubeňákem, nad kterým se rozprostírá Příbram a za ní se dají tušit milované Brdy.
Nejen s obrázky inspirovaných krajinou mého domova, ale i s dalšími, se můžete seznámit na již zmiňované výstavě.
Více informací naleznete na stránkách nemocnice, na webu pribram.cz nebo v místních novinách.
Nechme odejít to, co již nám neslouží, co už ve svém životě nechceme. Tak jako stromy na podzim a některé stromy, jako třeba duby a habry, ještě na jaře, nechají opadat loňské listy, které jim již v koruně neslouží, ale naopak jim užitek, a nejen jim, přináší na zemi.
A jaké listy opadaly v lednu 2024 v nemocnici Příbram, aby se na zemi rozložily a přinesly zpět stromu nové živiny, jako nám lidem nové zkušenosti, sílu, moudrost, odolnost apod.???
zášť, blbost, Zloby, Veškeré dětské nemoci, Láska, Bolest, Samota, Vztek, Odpuštění, Odpuštění, Zlost, Závislost, Chci zpátky mého přítele, Mega zlost, Bolest, Bolest, Strach, Utrpení, Porovnávání, Láska, Strach projevit se, Ztráta blízkého člověka, Toxické lidi, Strach, Smutek, Nemoc, Láska, Vztek, Závist, Úrazy, Omezení, Vztek, Nemoc, Koniny, Hloupost, Lidská blbost, Pásek, Odvaha, Strach, Cukrovka I. typu, Týrání dětí, Strachy, Závist, Zrada, Jedno končí nové začíná, Strach, Minulost, Odkládání, Smutek, Očekávání, Strach, Zlo, Upřímnost, Bolest, Osamění, deprese
Na listy stromu můžete napsat, co si přejete, nebo co už se Vám splnilo. Hlavní myšlenkou je citát od Tomáše Bati:
„Možná, že každé přání nebude lze splniti, ale neznámé přání nelze splniti vůbec.“
O tom se můžete dočíst také na výstavě, ale i všude u mě na blogu.
STROM JAKO UČITEL STOICISMU „Nezkoušejte dnes vnutit světu svou vůli. Namísto toho se považujte za vyvolence, který má to štěstí, že může přijímat vůli světa a reagovat na ni.“
Jsou věci, které můžeme ovlivnit, a jsou věci, které jsou mimo náš vliv.
PRO MĚ JSOU NEJVĚTŠÍMI UČITELI PRÁVĚ STROMY.
Stromy jsou učitelé, kteří mi pomáhají si uvědomit, co je podstatné.
Stromy jsou rostliny nejbližší lidem, provázejí člověka „od kolébky do rakve“, jak říká známé úsloví. Převyšuje lidi věkem, mají paměť, která dovede napovědět paměti lidské. Jak se říká v průvodní písni: „Tam v korunách se člověk a strom potkají…“ (Paměť stromů, 2006)
Jedná se o symbol klidu a míru, vzájemné propojenosti, stability a trpělivosti, síly a růstu, cykličnosti života, plodnosti, soudržnosti, rodiny a vztahů, individuality. Zároveň strom zajišťuje také tyto ekosystémové služby: potrava, zachycení vody a ochlazení, rekreace, produkce kyslíku a absorbce CO2, identifikace a estetika, tvorba a ochrana půdy, cenná nemovitost, ochrana před hlukem, prachem a toxickými látkami, prostorotvorný a krajinotvorný prvek, stavební materiál, prostředí pro další organismy.
…
SRDEČNĚ VÁS JEŠTĚ JEDNOU ZVU NA VÝSTAVU V PŘÍZEMÍ PŘÍBRAMSKÉ NEMOCNICE (leden – březen 2024).
ALE PŘÍRODA JE PŘÍRODA, TAK VYRAŽTE VEN DO PŘÍRODY MEZI SKUTEČNÉ STROMY, A TŘEBA SE TAM POTKÁME.
Budu se těšit, Peťa