Krajina je příběhem člověka. Je příběhem o lidských hodnotách a kultuře, jež byly do krajiny skrze lidskou činnost vtisknuty. Na oplátku dala krajina člověku pocit domova, sounáležitosti a identity. Člověk patří ke krajině tak, jako krajina patří ku člověku.

I o tom bude následující článek, o dvou krajinách, které potkal podobný osud, a o čtyřech konkrétních stromech jako o němých svědcích.

PODOBNOST

Už jste se setkali s pojmy Sudety vnitřní a Sudety vnější?

Pojem Sudety máme spojený především s Německem a s 2.sv. válkou, někteří také s koncem války a s nástupem komunismu, můžeme je nazvat vnějšími Sudety, ale politicky korektně by to byly „bývalé Sudety“.

Pojem „vnitřní Sudety“ není moc rozšířený, zato výstižný. Ve veřejné debatě ho razí Václav Cílek už více než deset let. Označuje jím takové oblasti ve vnitrozemí (vycházel ze středních Čech, zejména z Kladenska), z jejichž venkova se vytrácí pestrý autentický život, aniž by k tomu vedl nějaký historický či společenský zlom. Oblasti působící zanedbaně, ba smutně. Oblasti, ze kterých odcházejí lidé a ti noví se ještě nenaučili s tou zemí zacházet. (Zdroj: článek)

V článku píši o dvou krajinách, o dvou místech, jedno se nachází ve vnějších Sudetech a druhé v těch vnitřních. Obě místa jsou poznamenána těžbou stříbra, železných rud a hlavně uranu, s kterým byly spojeny lágry a posléze věznice. V obou oblastech se šily rukavice a vznikly zde vojenské újezdy. A obě oblasti poznamenal násilný odsun lidí.

A co vlastně znamená slovo Sudety v překladu?

Původ názvu Sudety není jednoznačný. Nejčastěji uváděný výklad tvrdí, že původní fyzickogeografický termín Sudéta je slovo keltského původu, složené z gramatického základu sud– (kanec) a přípony –éta (les), dohromady tedy „Les kanců“.

Někdy se uvádí jiný výklad, například pomocí starogermánského slova „Sudtha“, překládané jako „les“. Termín je doložený již ve starověku u Klaudia Ptolemaia jako „Sudeta hýle“ (Kančí hory). Není však jisté, jestli skutečně toto slovo na jeho mapě označovalo stejné pohoří. (Zdroj: wikipedia)

TÉMA VYKOŘENĚNÍ

Všude v přírodě můžeme vidět, co se děje v nás samých. Musíme to jen správným způsobem chápat. Rudolf Steiner

Kolik vesnic bylo zničeno a kolik rodin ztratilo své domovy v důsledku válečných konfliktů, z důvodu budování přehrad, vojenských újezdů, kvůli nerostným surovinám, hladomoru,… ???

Zůstaly jen hluboké jizvy na duši lidí i krajiny. 

Nejsem historik. Ale ze všech mě dostupných informací a vjemů ohledně Sudet ve mě zůstal takový pocit vykořenění a pohybu v kruhu. Stěhování z vnějšku dovnitř, pak ze vnitřku ven a pak zase naopak.

Češi byli z vnějších Sudet vystěhováni na začátku války do vnitřních Sudet, kam také byli posláni někteří německy mluvící obyvatelé z vnějších Sudet na konci války a odkud byli čeští obyvatelé nabádáni, aby šli za lepším do Sudet vnějších, a to vše bez niterného vztahu k těm krajům.

NÁVRAT KE KOŘENŮM

Je fajn nad tím nezavírat oči, ale nějakým způsobem to uctít, uznat, propojit se s tématem/se zemí, ale to neznamená, že tím někoho nebo něco obhajujeme nebo obviňujeme, jen uznáváme skutečnost.

Uctít tu danou skutečnost můžeme třeba tím, že se na daném místě vysadí alej z původních ovocných odrůd, jako tomu bylo třeba právě v Brdech na stromsázení. Vracíme zemi, co je země, aneb návrat k rodné hroudě.

To, co osvobozuje, je uznání skutečnosti. Pak je třeba dát volný průběh bolesti a truchlení. Následně může přijít to, co nám přinese mír v sobě i na venek, a to je SMÍŘENÍ.

Také pomáhá získat si informace, podívat se na to z různých pohledů i z pohledu toho „protivníka“, a pokusit se tomu více porozumět.

Třeba nám do toho přinese i více světla, když se podíváme na pojmy jako je SVĚDOMÍ versus DUŠE.

Svědomí určitým způsobem spojuje, připoutává a zároveň rozděluje. Jeho účelem je zachování hodnot určité skupiny za účelem zachování její sounáležitosti.

Duše ta pouze spojuje, je to něco neomezeného, co nás všechny zahrnuje. Svědomí i duše patří k životu, jako řeka a břeh. Břeh sice řeku ohraničuje, ale bez něj by nebyla řekou.

Dalo by se říct, že pocházím z těch vnitřních Sudet, a do těch vnějších mě fyzicky zavál (řekněme pro zjednodušení) vítr, a duševně moji předci, jak se ukázalo v jedné mé konstelaci. Aneb nic se neděje náhodou.

Ta konstelace mi přinesla porozumění a dala prostor k truchlení. Mohla jsem vidět a hlavně si procítit takříkajíc do morku kostí okamžiky po konci války ve vnějších Sudetech a zažít si tu situaci z různých úrovní a aktérů, ale o tom až na konci.

Jsme vrženi do života, vrženi do okolností. Někdo se někomu může jevit jako hrdina posléze jako zloduch a naopak. Věci jsou relativní.

Smutek má hloubku.
Štěstí pozvedá.

Smutek jsou kořeny stromu.
Štěstí jsou větve stromu.

Smutek jsou kořeny stromu,
které se rozrůstají do lůna matky Země.
Štěstí jsou větve stromu,
které rostou do výšin k nebesům.

Obojí je třeba, neboť každý strom roste se zdravými kořeny a silnými větvemi.

Osho

PANE, POŽEHNEJ, CO JSEM UDĚLAL DOBŘE A NAPRAV, CO JSEM POKAZIL.

NĚMÍ SVĚDCI – STROMY

…zastav se, člověče, spočiň v našem stínu a naslouchej, budeme ti vyprávět příběhy a osudy lidí, jež jsme byli svědky…

POPOV A POPOVSKÉ LÍPY

Popov bývala původní vesnice na Jáchymovsku v Krušných horách, odkud musela část německých obyvatel odejít po válce, ostatní pak proto, že se v okolí těžil uran a nebyl sem dovolen vstup. Stavení se postupně rozpadla, cesty zmizely – zůstaly stromy, které mohutněly a planěly.

Na naučné tabuli se můžeme také dočíst, že osada byla založena již v 13. století. Popov měl dvě oddělené části: Horní Popov, který se rozkládal v sedle mezi Popovskou horou a Popovským špičákem, a Dolní Popov, který byl položen níže na jihozápadním svahu. Lidé se zde živili prací v lese, chovem dobytka, výrobou dřevěného uhlí a později paličkováním krajek. Na konci 19. století stálo v Popově 12 domů, v nichž žilo 87 obyvatel německé národnosti.

V roce 1945 byli obyvatelé Popova vysídleni a obec byla následně srovnána se zemí. V horní části zůstalo pouze torzo kapličky a dvě památné lípy, jejichž stáří se odhaduje na 600 let. V Dolním Popově zůstaly ruiny několika budov. Osud Popova byl zpečetěn následnou těžbou uranu, kdy se okolnímu světu v podstatě zcela uzavřel.

Od 90. let minulého století se Popov navrátil do turistických map. Místo má pohnutou historii a zřejmě navždy ztratilo svůj původní význam. Přesto, nebo právě proto, zde stále můžeme pocítit silného genia loci, kterého sem vtiskly bývalí obyvatelé. Oni zde nežijí, ale dokud se sem budeme alespoň my vracet, zůstane Popov zachován. 

ZPĚT KE STROMŮM – POPOVSKÉ LÍPY

Lípy jsou přiřazovány SLOVANŮM a mají ženskou jinovou energii.

STROM VČEL A DŘEVO ŘEZBÁŘŮ. LÍPA SE STALA NAŠÍM NÁRODNÍM STROMEM.  Za první republiky a protektorátu byla lipová větvička s listy na známkách. V současnosti je na státní pečeti a na prezidentské standartě. Od roku 1848 je lípa prohlášená za slovanský strom.

V minulosti bylo tradicí, že na hranicích znesvářených území se vysazovala lípa, aby chránila a pečovala o mír a pokoj.

Velmi oblíben je ČAJ Z USUŠENÝCH KVĚTŮ LÍPY, pro které je ideální doba sběru na přelomu června a července, je skvělý na podporu dýchacích cest.

Známe např. lípu srdčitou (malolistou), velkolistou, stříbrnou, zelenou, řapíkatou, obecnou, americkou atd.

HORNÍ POPOVSKÁ LÍPA

informační cedulka u stromu – Lípa srdčitá (Tilia cordata), obvod kmene 898 cm, výška stromu 27 m, stáří přes 500 let, datum vyhlášení 1986

Horní popovská lípa měřící v obvodu přes devět metrů, rodový strom, tvarem své koruny dlouho připomínala stěnu domu, u které vyrostla. I tento strom se časem změnil: jak koruna lípy obrůstala, vyhnívající dutý kmen tíhu větví neunesl a nejmohutnější větev se vylomila. Podobně se stalo u dalších větví, které chatrnou skořepinu kmene také nadmíru zatěžovaly.

Roku 2002 byla lípa, jejíž stáří je odhadováno na 400 let, konečně ošetřena, koruna byla odlehčena zdravotním řezem, větve zpevněny vazbou, byla ošetřena i dutina. (Z knihy nejmohutnější stromy naší země, M.Hrušková) obvod kmene: 956 cm (2016), výška stromu: 18 m

DOLNÍ POPOVSKÁ LÍPA

informační cedulka u stromu – Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), obvod kmene 807 cm, výška stromu 20 m, stáří přes 600 let, datum vyhlášení 1986

Druhá, tedy Dolní popovská lípa roste nedaleko, je pravděpodobně i o něco mladší, její kmen však původně měřil v obvodu skoro deset metrů. Těžko si představit, že rostla u silnice před hospodou, kde u ní sedávali lidé.

Zřejmě váhou větví se její kmen rozdělil na dvě části, mezi kterými se dalo procházet. Proto při odborném ošetření v roce 2002 bylo součástí opravy vybudování dřevěného chodníku, aby se hlína v dutině neušlapávala. (Z knihy Nejmohutnější stromy naší země, M.Hrušková) obvod kmene: 955cm (2016), výška stromu: 23 m

O stromech se skládají i básně.

LÍPA

Dech síly jaksi neuvědoměné
a dobráctví, jež medu plno, vane
z koruny její hmyzem opěvané,
když nad snem květů pohoda se klene.

V jich vůni zlatem nebes nasycené,
s níž pozdrav slunce dolů ve stín kane,
mdlý poutník tuší kraje požehnané
a kvetoucí kdes v budoucnosti sněné.

Až sladká moudrost vejde v srdce lidská,
jak v úly med ze sterých snesen květů,
a práce bude radost harmonická,

jak pohanské a slavné kolonády
lip aleje ve chvílích velkých vznětů
tančící páry přilákají rády.

S. K. Neumann

Se změnami politických a společenských podmínek se do krajiny vrátil život.

K Popovu opět vedou značené cesty, obě lípy, také stará bříza u cesty k nedaleké skalnaté vyhlídce přibližující krajinu kolem Ostrova nad Ohří, jsou častým cílem turistů, ať jdou pěšky, jedou na kole nebo v zimě na běžkách.

ZÁBĚHLÁ A BRDSKÉ DUBY NA ZÁBĚHLÉ

Loukám pod velkými padrťskými rybníky se říkalo „na Záběhlé“ již roku 1565, kdy se z nich sklízelo šest vozů sena. Uvádí se, že první kolonisté přijeli do Záběhlé roku 1730.

Při sčítání obyvatel v roce 1939 patřilo k Záběhlé (složené z Přední a Zadní Záběhlé a osady Budy) 82 domků, tři hájovny, dvě fořtovny a žilo zde 447 obyvatel. Za války byla část obyvatel vystěhována kvůli plánovanému rozšíření střelnice, v roce 1945 se však téměř všichni vrátili zpět do svých domovů. V roce 1952 však padlo rozhodnutí vystěhovat všechny obce ve vojenském prostoru. Kdo by se snad vzpouzel, stavěl by se na stranu západních imperialistů.

Ze Záběhlé bylo vystěhováno 60 rodin (216 obyvatel). Již následujícího roku zbořily armádní buldozery celou ves, včetně školy, kaple, nezastavily se ani před památníkem oběti první a druhé světové války. Dnes namístě Zadní Záběhlé najdeme jen nepatrné zbytky původních stavení. Pouze průběh silnice a navazujících cest dává tušit, kde se nacházel střed obce. (Zdroj: Průvodce Brdy opět otevřené.)

Na webu brdy.nature.cz se můžeme také dočíst, že poprvé se o ochraně přírody v Brdech uvažovalo krátce po vzniku samostatného Československa, návrh na vyhlášení národního parku byl podán již v roce 1920. Tehdy však dostala přednost bezpečnost státu a v řídce obydlených Brdech byl v roce 1926 zřízen prostor pro výcvik vojsk. Ten tu v různých podobách zůstal až do roku 2015.

Co se zprvu jevilo prokletím pro zdejší kraj, stalo se jeho přidanou hodnotou. Od roku 2016 tak zde, hodinu cesty od Prahy, mohla být vyhlášena chráněná krajinná oblast Brdy. Donedávna zapovězená krajina nabízí jedinečnou příležitost zažít přímo uprostřed Čech kouzlo divoké nezastavěné krajiny, ticho a samotu. Impozantní výhledy z nejrozsáhlejších vřesovišť v ČR, rozlehlé lesy bez aut, i v létě chladné a plné hub, či pusté pláně stále nesoucí svědectví dávno zaniklého osídlení.

ZPĚT KE STROMŮM – BRDSKÉ DUBY NA ZÁBĚHLÉ

Duby jsou naopak od lip přiřazovány ke GERMÁNŮM a mají mužskou jangovou energii.

Říká se mu KRÁL LESA a OTEC LIDSTVA. Dub zimní, dub letní, dub šípák, dub korkový, dub bahenní, dub červený, dub cér, dub cesmínolistý atd. Je nositelem myšlenky, že pravá síla pochází z radosti. Energie, vytrvalost a trpělivost ano, ale ne za každou cenu.

Je spojován s letním slunovratem, protože v tu dobu kvete, symbolizuje dveře přechodu. O zimním slunovratu se sbíralo jmelí z dubu. A o Beltainu (na 1. máje) do korun stromů stoupá míza.

Plody dubu žaludy v minulosti sloužily jako náhrada kávy a mouky. Žaludy zachránily mnoho životů před hladem.

Tip č. 1 – udělejte si čaj z dubové kůry. Dubovou kůru vhoďte do vody a vařte přibližně 10 minut, následně sceďte a pijte max. 3 šálky denně.

Tip č. 2 – jděte ven do přírody, vyhledejte dub a chvíli u něj spočiňte. Je zdrojem ohromné síly a moudrosti. A kde ho najít? Asi všude možně. Často je vysazován u rybníků, kde zpevňuje hráze. V hájích a lesích. Na místa, kde v minulosti rostly dubové háje, nás upozorňují názvy jako například obec Dubno a Dubenec.

DUB NA ZÁBĚHLÉ 2

 Dub na Záběhlé 2 je památný strom u bývalé obce Přední Záběhlá. Dub zimní roste v nadmořské výšce 750 m. Dub je vysoký 20 m, výška koruny 16 m, šířka koruny 16 m, obvod kmene 468 cm. Strom je chráněn od 23. února 2019 jako významný stářím a vzrůstem. (Zdroj: wikipedia.)

zdroj: mapy.cz

DUB

Buď zdráv mi, barbare ty kučeravý!
Já hodiny žil s tebou nad vše milé.
Je tolik sladkosti přec ve tvé síle,
proč k odznaku tě pojí Germán dravý?
Král hmyzu hnízdo na tobě si staví
a oblétá tě bzuče v slunné chvíle.
Jsi míru záštita a v lidském díle
och, věrně sloužíš pevný, moudrý, plavý.

Tvé chrámy božstva pozitivní hostí
a život pokojný po celé věky,
v němž souzvuk neruší ni bílé kosti.

Miluješ jistě rozkoš lásky lidské,
neb víš, co muže a co ženy vděky.
Och, přiznej, že tvé sny jsou erotické.

S.K.Neumann

DUB NA ZÁBĚHLÉ 1 (DVOJÁK)

Dub na Záběhlé 1 – dvoják je památný strom u bývalé obce Přední Záběhlá. Dub zimní roste jako solitér v nadmořské výšce 750 m. Dub mohutného vzrůstu, který je symbolem Brd, je vysoký 16 m, výška koruny 14 m, šířka koruny 20 m, obvod dutého kmene 726 cm. Strom je chráněn od 23. února 2019 jako krajinná dominanta, významný stářím a vzrůstem.

zdroj: mapy.cz

Dub byl s největší pravděpodobností zasazen v první třetině 18. století, kdy v roce 1730 dorazila na toto místo skupina českých kolonistů s vozy. Dostali zadarmo půdu od arcibiskupského panství a na dvanáct let byli osvobozeni od daní. Podle této skutečnosti by měl být strom starý přibližně 290 let.

V roce 1939 byla vedle dubu postavena hájovna „Pod dubem“. Hajný Roh prý v březnu 1945 ukrýval partyzánského velitele Vasila Majskéhov již tehdy dutém kmeni před Němci po nezdařeném sovětském výsadku do lesů kolem Záběhlých a Padrtě. Výsadek byl prozrazen a Majskij byl jedním ze dvou, kteří přežili. (Zdroj: wikipedia.)

PROPOJENÍ VNITŘNÍHO A VNĚJŠÍHO

Ráda bych se s Vámi podělila ve zkratce o to, co mě přivedlo k napsání tohoto článku, k poskládání jednotlivých puzzle dohromady, ke spojení toho, co bylo rozděleno. Byl to zážitek z mé konstelace, o metodě konstelací více tady. Pro někoho to bude velmi neuchopitelné, nechte to jen na sebe působit, nebo to přeskočte. Díky, že jste dočetli až sem;)

…část která se pořád točí, je jako by zamlžená, zahalená do oparu toho, co nesmí být vysloveno… část, která nikomu nic neudělala, a jsou na ni páchána zvěrstva a co hůř, ta zvěrstva jsou zahlazována…, represivní složka celou tu událost zahladila, tohle se nikdy nestalo. Ale ano, ono se to stalo.

Na scénu přicházejí i ti, co to páchali. Poté co bylo zjeveno i to „démonické“ pole za nimi, které na ty pachatele působilo, pachatelé byli osvobozeni a procitli. Ale když si začali uvědomovat, čeho byli schopni se dopustit, tak si to v sobě uzavřeli, že tohle se prostě nestalo, toho by nebyli schopni, taková zvěrstva si ani nechtěli připustit, že by byla možná a že by je dělali oni…

A to se děje i dnes, na té vyšší úrovni, ale i v našich každodenních životech.

Zakončím dnešní trošku náročnější článek slovy Karla Čapka: „Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit. Sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro druhé, když ne pro sebe.“