PŘÍBĚHY STROMŮ

První článek ze série PŘÍBĚH STROMŮ je zaměřen na PŘÍBĚH HRUŠNĚ. V první části článku jsem se zaměřila na to, s čím nám může hrušeň pomoci po psychické a fyzické stránce. V další části sdílím svůj osobní příběh spojený právě s hrušní, nazvala jsem jej SOUROZENECKÁ HRUŠEŇ.

STROM JAKO ČLOVĚK

Než se dostanu k popisu hrušně, chtěla jsem se s Vámi ještě zamyslet nad přirovnáním STROMU KE ČLOVĚKU. Zajímalo by mě, jestli to vidíte podobně?

STROM JAKO SVĚDEK – tiše přihlížející něčemu, co se přihodilo, událo či řeklo. Pod stromem se v minulosti podepisovaly smlouvy, asi i dnes si tam dávají třeba dostaveníčka milenci či tam dochází i k násilným činům. STROM JAKO KULISA – součást něčeho většího, dotváří celek či dává vyniknout ostatním. STROM JAKO VINÍK – stane se, že do stromu nabourá auto či ze stromu spadne větev a někoho zraní. Tak nebo tak strom to nedělá záměrně. Někteří lidé však ano, ale plno lidí se toho dopustí nedopatřením.

Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, zmíním proto už jenom ve zkratce pár přirovnání: strom jako PROSTŘEDEK, strom jako OPORA, strom jako INSPIRACE, strom jako RÁDCE, strom jako POZOROVATEL, strom jako TEN, CO MU JE TO JEDNO, strom jako PRŮVODCE/OCHRÁNCE apod.

Vzpomněli byste si na někoho takového ze svého života?

STROMY NEMŮŽOU, NEBO MŮŽOU A VYPRÁVĚJÍ, ALE ZÁLEŽÍ NA NÁS, CO A JAK VNÍMÁME, CO SI PŘES TEN NÁŠ FILTR VEZMEME

Můžeme vycházet z toho, co nám poskytují, z jejich vzhledu, ze zvyků a z tradic, ze zápisků bylinkářek apod.  Každý strom nese určitou esenci, určité poselství. I o tom píši v eBooku STROMY.

DNES SE ZAMĚŘÍM NA ODKAZ HRUŠNĚ

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte;)

ANEBO MŮŽEME VYPRÁVĚT MY SAMI ZA SEBE TEN NÁŠ SPOLEČNÝ PŘÍBĚH, NÁŠ ÚHEL POHLEDU, TEN NÁŠ DÍLEK DO CELKU

tak tedy jdu na to – MOJE HRUŠEŇ

Hrušeň roste pár metrů od naší zahrady, na hranici několika pozemků, můžeme ji proto nazvat hraniční hrušeň. Potkává se tu pozemek s koupalištěm (v minulosti požární nádrží), pole a dříve pozemek se soukromou zahradou.

Když jsme byly dětmi, pamatuji si na naše výpravy na neoplocenou zahradu s ovocnými stromy, kde se pásly ovce, běhal vlčák a občas se tu objevil strach nahánějící pan majitel Pazderník. A právě na to, že vstupujete na zahradu pana Pazderníka, upozorňovala cedule přitlučená na hraniční hrušeň. Na té ceduli byla hrubka, jak jsem byla drezírovaná školou, tohle ve mně zůstalo. Jako děti jsme se tím bavily.

Spojovalo nás to, bráchu, mě a bratrance se sestřenicí,… I když byli starší, a jak to někdy bývá, že starší mladšími trošku pohrdají, tyto situace nás spojovaly. Toto bylo součástí mého dětství, můj domov.

S bráchou jsme měli na hrušni přidělanou jednoduchou houpačku z polínka (vlastně už si ani nepamatuji, kdo ji tam přidělal). Trávily jsem tam jako děti hodně času. Občas se k nám přidávali kamarádi, ale já s bráchou jsme byli stěžejní.

Tak mě napadá, že ta hrušeň právě vypovídá o našem sourozeneckém vztahu, je svědkem společně strávených pohodových chvil. Ať na houpačce, nebo když jsme si pod hrušní postavili bunkr, nebo když zde brácha vyrobil ve stráni pec a my jsme si v ní pekli a vařili třeba brambory. Kdo by to řekl, že právě tyto vzpomínky, budou jedny z těch nejsilnějších.

Hrušeň byla také svědkem, jak jsme na poli pouštěli draka. To tam s námi skotačil ještě náš pejsek Soník. Posílali jste také drakovi dopisy?;)

To je ten můj nejsilnější příběh spojený s hrušní. Kolik takových příběhů by mohla ta hrušeň vyprávět?! O tom, kdo šel na koupaliště, kdo tam stanoval, kdo tam dával posekanou trávu, o bunkrech, o povodních, o běhajících psech, o tom, co se odehrávalo v boudě a v poli apod.

I já bych toho mohla ještě mnoho vyprávět o tom, jak jsme trénovali na hasičské závody a lapali po dechu, když jsme museli běhat po poli, nebo když jsme si s mamkou užívali společné chvíle na dece, či s dědou hrabaly seno na kupky, babička tam pásla kozu, jak jsme si se staršíma hráli na prolejzkách na bublíka či na schovku, nebo jak jsme stopovali kombajn, či se snažili zahnat ty „mrchy“ slepice,… KRÁSNÉ VZPOMÍNKY.

A to je záběr jen cca 30 let, co si pamatuji já, ale ta hrušeň tu byla přede mnou a bude tu i po mě (pevně v to doufám). Má tu i sestru, dělí je taková bouda. Jsou propojeny kořeny a vzájemně se podporují. Tak jako my lidé, i když to není na první pohled patrné.

NAPADÁ MĚ PRO NI NÁZEV, SOUROZENECKÁ HRUŠEŇ. Nejen kvůli spojení těch dvou hrušní, nebo spojení mě a bráchy, bratrance a sestřenice, ale také spojení mezi mým tátou a jeho sestrami, a spojením mezi mým dědou a jeho bratrem, protože od hrušně vidíte na jejich domovy, a právě kolem této hrušně se vzájemně stále chodíme navštěvovat.

Ještě si vzpomínám na malé hruštičky všude po zemi, které vábily sršně, včely a vosy. Je tu i nebezpečno. Občas se vylomí suchá či uhnilá větev. Není to vždycky idylka. A ač nikdo o ní nepečuje, stále tu je – poklidná, mírotvorná, přátelská teta hrušeň.

A DOTVÁŘÍ TEN POCIT DOMOVA, DÍKY TI <3

Snad na Vás také dopadl ten rozněžnělý pocit na dětství, na to, kdy jste společně se sourozenci či kamarády objevovali svět. Vyjadřování slovy mi moc nejde, určitě by nejeden z Vás to popsal lépe. A to taky můžete, alespoň v krátkosti popsat svoji zkušenost třeba do komentáře.

Určitě i Vy najdete podobnou vzpomínku spojenou s konkrétním stromem ze svého dětství, jen jste si na to zatím dostatečně neposvítili:)