Tento článek vznikl u příležitosti mé únorové výstavy ve Schované kavárně v Plzni. Je pozváním nahlédnout město jinak – ne skrze domy a ulice, ale skrze stromy, které tu stojí déle než naše příběhy.

Plzeň je krajinou paměti. Pod její dlažbou, v parcích, sadech i na okrajích města žijí tiší svědkové času.

Stromy, které viděly válku, osvobození, bourání, nové začátky i ticho po bouři. V zimě, když opadá listí, se jejich příběh ukazuje nejzřetelněji.

Text propojuje mou výstavu s památnými stromy Plzně – jako most mezi obrazem, městem a krajinou duše.

Únor jako mezidobí mezi zimou a nadějí

Je krátký, chladný a přesto v sobě nese cosi z přechodu. Ještě je zima, ale už cítíme, že se svět nadechuje.

Je to čas, kdy stromy stojí zdánlivě nehybně – a přesto se v nich už dávno něco děje.

Možná právě proto je únor tak blízký tichu. Tichu, které není prázdné, ale plné paměti.

Více v článku Čas, kdy nejen stromy ukazují své tiché pravdy, Stromy a zima a Stromy a jaro.

Stromy jako paměť města

Ve městech často spěcháme kolem stromů, aniž bychom se jich opravdu dotkli pohledem.

A přesto tu stojí déle než mnohé domy. Viděly změny režimů, válek, nadějí i zklamání. Pamatují, co my už dávno zapomněli.

Strom není jen zeleň. Je to živý archiv.

Více o stromech ve městě se můžete dozvědět v článku Stromy ve městě ano nebo ne?

Na Lochotíně roste starý dub, který pamatuje dobu, kdy se kolem něj ještě rozprostírala volná krajina. Přežil válku, nálety i proměny čtvrtí. Zatímco město se přestavovalo, on zůstával.

Bez hlasu, bez nápisů, a přesto s pamětí hluboko v kořenech.

Když kolem něj dnes procházíme, možná si neuvědomujeme, že stojíme u živého svědka. U bytosti, která viděla strach i úlevu, odchod i návrat.

Jeho kmen je mapou času – jizvy, suky a praskliny jsou příběhy, které nebyly nikdy zapsány do kronik.

Stejně jako město i my v sobě neseme vrstvy. A někdy právě zima – období bez listí – odhalí, co zůstalo skutečné.

Památné stromy Plzně

Plzeň je město, které nese hlubokou paměť.

A některé stromy tu stojí jako její tišší strážci. Stromy, které pamatují generace. Které přežily bombardování, proměny města i lidské osudy.

Každý z nich je jako otevřená kniha – jen neumíme číst jejich jazyk.

Ale můžeme ho cítit.

Přímo ve městě se dle databáze památných stromů Agentury ochrany přírody a krajiny nachází sedm památných stromů (solitérních stromů skupin, stromořadí), které jsou chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny právě proto, že mají mimořádný význam historický, krajinotvorný nebo estetický.

V seznam památných stromů je uvedeno pro celou ČR 4 570, z toho pro Plzeňský kraj 357 záznamů, pro okres Plzeň jih 63, pro okres Plzeň – město 10, pro Plzeň sever 15.

Plzeňský kraj je domovem i jednoho z nejznámějších památných dřevin – tzv. Žižkova dubu u Loman, který byl více než 700 let starý a patřil k nejvýznamnějším stromům regionu.

Tento unikátní dub čelil času i biologickým vlivům, ale stále zůstával symbolem dlouhověkosti a vytrvalosti. Po jeho přirozeném odumření byl kraj inspirován tak, že chce zachovat torzo stromu na původním místě a vysadit jeho přímého potomka – nový strom z plodů původního dubu jako pokračování historie a naděje. (zdroj: plzensky-kraj.cz)

V knize Stromy vypravují, příběhy o stromech a lidech si můžete přečíst příběhy, které se váží ke dvěma stromům z Plzeňského kraje – Čertovská lípa v Tupadlech (zcela zaniklá) a Lípa v Mokrosukách (U Zelených).

Pojďme zpět přímo do města

ALEJ KILOMETROVKA

Dvouřadé smíšené stromořadí s lípami, jasany a olšemi, které vede od Kalikovského mlýna na břehu Mže až k Lochotínskému parku. Kilometr dlouhé stromořadí bylo založeno v roce 1893 plzeňským okrašlovacím spolkem a tvoří dnes krásnou a významnou krajinou osu. Vyhlášena za památnou alej byla v roce 1987.

BOROVICE U KOŠINÁŘE

Solitérní borovice lesní (Pinus sylvestris) roste vedle lesní cesty nedaleko rybích sádek u rybníka Košinář v Plzni Bolevci. Strom je chráněný od roku 2006, obvod kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí je 2,45 m a odhadované stáří je 150 let. Borovice je chráněná pro svůj vzrůst a krásu v okolní krajině.

DUBY U VELKÉHO RYBNÍKA

Dožívající duby letní (Quercus robur) najdeme na hrázi Velkého boleveckého rybníka v Plzni. Údajně pocházejí z původního osázení hráze v 15. století. Jeden ze dvou kmenů Dubu na hrázi, největšího z nich, byl v minulosti zničen ohněm. Nebyl však odstraněn a díky citlivé konzervaci se můžeme kochat jeho zajímavým torzem dodnes. Chráněné jsou od roku 1987. Obvody kmenů ve výčetní výšce 130 cm nad zemí jsou úctyhodných 7,10 m a 5,70 m.

KÖRNERŮV DUB

Statný dub letní (Quercus robur) se dvěma srostlými kmeny najdeme v Zoologické a botanické zahradě města Plzně na místě bývalé Kodetovy zahrady založené ve 20. letech 20. století. V té době již mohutný dub byl do této zahrady citlivě zakomponován významným zahradním architektem J. Kumpánem. Dnes doplňuje kamennou japonskou zahradu Šówa – en (Jestřáb). Za památný strom byla vyhlášen v roce 1997. Obvod kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí je 7,65 m.

KOTEROVSKÁ LÍPA

Silná a starobylá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) stojí u mlýna v Koterově, na ostrově vytvořeném náhonem a řekou Úslavou. Roste na soukromém pozemku a vstup k ní je možný pouze se souhlasem majitelů. Za památnou byla vyhlášena v roce 1979. Obvod kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí je 5,46 m.

LÍPY U MŽE

Dvojici statných lip velkolistých (Tilia platyphyllos) najdeme na pravém břehu náhonu, nedaleko silničního mostu v Plzni Křimicích. Byly za památné vyhlášeny v roce 2002. Obvod kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí mají 4,14 a 4,94 m.

SMRK – TROJÁK V LÁNECH

Uprostřed boleveckého polesí v lesní části Lány v blízkosti naučné Sigmondovy stezky roste památný smrk ztepilý (Picea abies). Statný, téměř 160 let starý smrk je zajímavý tím, že se jeho jednotný kmen ve výšce 2,5 m rozděloval na tři přímé samostatné kmeny. V roce 2021 došlo vlivem silného větru k rozlomení stromu a dva z jeho kmenů padly k zemi, torzo bylo ponecháno v místě. Smrk za památný byl vyhlášen b roce 1987 a má obvod kmene ve výčetní výšce 130 cm nad zemí 3,44 m.

Zdroj: https://ozp.plzen.eu/priroda/pamatne-stromy/ (2010)

V Plzni stojí strom,

který se nikdy nepřestěhoval.

Zatímco svět se měnil,

on zůstal.

V jeho kořenech spí hlasy,

které už nikdo nevolá.

A přesto, když se dotkneš kůry,

město na chvíli ztichne.

Možná i my jsme takový strom.

Jen čekáme, až opadne vše navíc,

aby se ukázalo,

co v nás zůstalo pravdivé.

Výstava ve Schované kavárně

Právě v tomto mezidobí, v únoru, vystavuji své obrazy ve Schované kavárně v Plzni. Vznikaly z ticha, z potřeby opřít se o něco, co nás přesahuje. O kořeny, které nejsou vidět, a přesto nás drží.

STROMY JSOU PRO MĚ SYMBOLEM DŮVĚRY V ŽIVOT.

Ne v dokonalý, ale v živý. Takový, který se i po zimě znovu nadechne.

Moje obrazy nejsou o stromech jako o objektech.

Jsou o jejich vnitřní krajině – o kořenech, které drží, o kmenech, které unesly víc, než se zdá, a o korunách, které se i po ztrátách znovu obracejí ke světlu.

VE SCHOVANÉ KAVÁRNĚ SE TAK POTKÁVÁ MĚSTO, PAMĚŤ A TICHO.

Na závěr výstavy v soboru 7.3.2025 od 17 hod. se můžeme potkat i my, na společné besedě s drobným pohoštěním.

Výstava je pozváním zpomalit, dotknout se neviditelného a možná se na chvíli opřít o něco, co tu stálo dávno před námi – a bude stát i po nás.

Zamyšlení

Možná dnes všichni potřebujeme něco, co stojí. Něco, co se nezlomí při prvním poryvu. Něco, co nás tiše ujišťuje, že tu stále je místo, kde můžeme spočinout.

STROMY NÁS NEUČÍ BOJOVAT. UČÍ NÁS BÝT.

Pozvání

Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se.

Dejte si kávu, podívejte se na obrazy, a třeba se jen na chvíli posaďte do ticha.

Mezi zimou a jarem. Mezi kořeny a nebem.

Tak jako Plzeňský Žižkův dub předává sílu dalšímu stromu, i my můžeme něco předat – světlo, paměť, kořeny… i ve chvílích, kdy se vše zdá opuštěné.