Strom stojí pevně díky hlubokým kořenům, ale jeho koruna sahá k nebi. Co nás mohou stromy naučit o rovnováze mezi uzemněním a lehkostí? Jaký „strom“ v sobě neseme? Jsme více dubem se silnými kořeny a rozvážností  nebo topolem s lehkými pohyblivými větvemi a otevřenosti novému?

Strom spojuje to nejnižší s tím nejvyšším. Svými kořeny vysává zemi a svými listy pije slunce. Strom se hrouží do temnot, vydechuje ve světle.

(Jean Guitton)

ROVNOVÁHA MEZI NEBEM A ZEMÍ

STROMY JAKO UČITELÉ STOICISMU.

SPOJENÍ MEZI KOŘENY ČI ZEMÍ A OBLOHOU, NEBEM, HVĚZDAMI, VESMÍREM V SOBĚ.

KMEN STROMU

Podívejme se nejdřív na kmen stromu, často opomíjený, a přitom je to tělo stromu, jeho střed, jeho trpělivá paměť. Kmen nese tíhu celého života stromu. Spojuje hloubku kořenů s rozletem koruny. Bez něj by nebyl pohyb, růst, ani stabilita. Stejně jako u člověka.

Pro mě platí, že: STŘED TĚLA = BŘÍŠKO = STABILITA.

STROMY JAKO MISTŘI ROVNOVÁHY.

Kmen není jen opora. Je nositelem času. V jeho letokruzích je zapsán každý rok, každá zima, každé sucho i plodné období. JE TO ŽIVÝ ARCHIV.

Jeho kůra chrání strom před vnějším světem – stejně jako člověk má svou kůži, své hranice. To místo, kde se potkáváme se světem. Dřevo uvnitř je tím, co vede mízu, co propojuje a živí – jako lidská páteř, nervový systém, nebo střed těla.

Letokruhy ukazují, kde byl růst silný, kde těžší. Nesoudí. Jen ukazují pravdu o tom, co bylo. Strom nepopírá, že měl těžké roky. On je prostě nechá vyrůst do kruhu.

Spojuji to, co mě nese, s tím, co mě přesahuje.

Můj kmen je mé tělo, má páteř, můj postoj, moje pevnost i zranitelnost. Jsou v něm všechny mé příběhy, i ty, které už neumím vyprávět – ale tělo si je pamatuje.

 Můj kmen je domovem ptáků a tajemství. V mé kůře jsou jizvy a přesto držím dál. Jsem mostem mezi půdou a nebem. Jsem tím, co zůstává, když opadá listí.

SYMBOLIKA KOŘENŮ A OBLAKŮ

Nese hlubokou symboliku stability a volnosti, uzemnění a snění, minulosti a budoucnosti. Kořeny jsou základ, propojení s rodem, minulostí, stabilitou. Oblaka jako svoboda, sny, intuice, pohyb, nekonečný prostor.

Jak tyto dvě energie vyvažovat v životě – kdy potřebujeme být pevně zakotveni a kdysi dovolit létat?

KOŘENY

Kořeny jsou neviditelným základem života stromu. To, co není vidět, ale drží vše. Bez nich by neexistoval ani kmen, ani koruna.

Nečerpají jen vodu a živiny – čerpají i oporu, paměť, propojení s krajinou.

Moje kořeny nejsou vidět. A přesto mě drží, když fouká. Nesou paměť babiček, písně řek a šepot půdy, ve které jsem byla ještě dřív, než jsem měla jméno.

TYPY KOŘENŮ

Odborně – typy kořenů stromů dle charakteru kostry kořenového systému v jeho centrální části dle Wikipedie a chatuGBT:

KŮLOVÝ KOŘEN

s jedním silně vyvinutým dřevnatějícím hlavním kůlovým kořenem (radix palaris) vnikajícím hluboko do země a dobře upevňujícím rostlinu; kůlový kořen je geotropicky orientovaný; z postranních kořenů ve vyšším věku vyrůstají kořeny kotevní (např. dub, jedle, borovice lesní).

 Mladé stromky se těžko dobývají, špatně snášejí přesazování, hůře se ujímají. Strom je velmi stabilní, odolný vůči suchu.

SRDČITÝ KOŘENOVÝ YSTÉM

kořenový systém s více šikmými tlustými kořeny; kůlový (hlavní) kořen v systému chybí nebo je málo vyvinutý;růst kůlového kořene s věkem stromu slábne, takže ho tlusté vedlejší kořeny dorostou

Např. buk lesní, modřín evropský, javor, lípa, tis. Strom se rychle napojí na vláhu a živiny, ale je citlivější na vichřice.

TALÍŘOVITÝ (PLOCHÝ, KOTEVNÍ) KOŘENOVÝ SYSTÉM

kořeny se rozvíjejí a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy; kořenový systém s dominantními kořeny rostoucími vodorovně a mělce pod povrchem, z nich s přibývajícím stářím vyrůstají svislé kotevní kořeny.

Kůlový (hlavní) kořen v systému chybí. Např. smrk, jasan, jeřáb, vrba.

Kořeny jsou naše zázemí. To, odkud pocházíme, co nás formovalo – rodina, krajina, zkušenosti. Kořeny jsou i to, co jsme si vybrali. Lásky, zvyky, víra, rituály, tělo.

Bez zdravých kořenů se těžko stojí. Můžeme žít „jen hlavou“, ale chybí nám půda pod nohama.

Už v článku Krajiny vnější a vnitřní jsem psala o vykořenění, návratu ke kořenům. Je to silné a opomíjené téma, dovolím si i tady přidat pár řádků, tentokrát z jiného úhlu pohledu, jako možnost, jako výzvu života.

VYKOŘENĚNÍ

Téma vykořenění je hluboké, citlivé a velmi lidské.  Strom bez kořenů nepřežije. Člověk bez zakořenění se cítí ztracený, prázdný, odpojený.

A přesto: někdy právě vykořenění přináší prostor pro nový růst – jinde, jinak, vědoměji.

JAK JE TOMU U LIDÍ

Vykořenění – když duše ztratí půdu pod nohama Vykořenění může být vnější i vnitřní. Může přijít po ztrátě domova, vztahu, rodiny, jistoty.

Může být následkem přestěhování, emigrace, generačního traumatu, nebo citového odcizení. Někdy se člověk cítí vykořeněný i bez zjevné příčiny – jako by prostě nepatřil.

Jsem tu, ale jako bych nebyl. Dívám se, ale nic mě nedrží. Jsem strom ve vzduchu.

JAK JE TOMU U STROMŮ

Strom vyvrácený větrem – není to jeho vina. Kořeny možná nebyly hluboké, nebo byla půda rozrušená.

Přesazený strom – pokud se dobře uchytí, může růst dál, i když si nese paměť předchozí půdy.

Strom s poškozenými kořeny – někdy dlouho trpí, než se znovu vzchopí. Ale mnohé přežije. A znovu zakoření.

VYKOŘENĚNÍ NENÍ SELHÁNÍ. JE TO BOD, KDY JSME VOLNÍ, ALE TAKÉ ZRANITELNÍ.

Může nás vést k otázkám: Kde je můj skutečný domov? K čemu nebo ke komu patřím? Co mě drží, když vše ostatní padá?

Může být i přechodovým obdobím, kdy staré kořeny uhnijí a nové se teprve tvoří.

Možná jsem byla vytržena, abych se jednou mohla znovu zasadit – vědomě, jinde, jinak.

CESTA ZPĚT KE KOŘENŮM

DOTEK S KRAJINOU – chození bosky, obejmutí stromu, návrat k místům dětství.

RODOVÁ PAMĚŤ – poznávání svých předků, příběhů, odkud pocházíme.

TĚLO JAKO PŮDA – uzemnění, dech, rytmus, péče o fyzickou schránku.

SPOLEČENSTVÍ – najít své „kmeny“ – lidi, s nimiž se cítíme doma.

SYMBOLICKÝ NÁVRAT – klidně i skrze rituál, kresbu, meditaci, slovo.

JEDNOHO TAKOVÉHO „RITUÁLU“ JSEM BYLA NEDÁVNO TAK TROCHU PŘÍTOMNA – VYSAZENÍ DUBU ZE ŠPANĚLSKA ŠPANĚLY V PARKU FRANTIŠKA SUCHÉHO NA JEHO POČEST, VYJÁDŘENÍ DÍKŮ, SPOJENÍ S KOŘENY, UZNÁNÍ MINULOSTI, VYJÁDŘENÍ GENERAČNÍ BOLESTI. Jedná se o tématiku 2. světové války, více třeba zde.

Vykořenění bolí. Ale možná je to i pozvání. Nezakořenit tam, kde mě chtěli mít, ale tam, kde moje duše konečně dýchá. Tam, kde země šeptá mé jméno a nebe se sklání k mé koruně.

S kořeny se pojí další zajímavé téma a to je komunikace mezi stromy.

KOMUNIKACE MEZI STROMY

Fascinující svět podzemních sítí a vzájemné pomoci mezi stromy – podzemní společenství – propojení duší.

 STROMOVÁ ŘEČ – PODZEMNÍ SÍŤ VZÁJEMNOSTI.

Stromy si nejsou cizí. Skrze své kořeny a pomocí hub (tzv. mykorhizy) vytvářejí spleť podzemních spojení – někteří vědci tomu říkají

LESNÍ INTERNET NEBO WOOD WIDE WEB.

Přes tuto síť si předávají živiny, vodu i varovné signály. Když je jeden strom nemocný nebo napadený škůdci, varuje ostatní, aby zesílily obranu.

I my máme neviditelnou síť propojení. Skrze vztahy, vzpomínky, emoce, intuici. Některé podpory jsou tiché – a přesto zásadní. NEMUSÍME VŠECHNO NÉST SAMI. JSME SOUČÁSTÍ ŽIVÉ, PROPOJENÉ KRAJINY.

A když už jsme zakořenili, můžeme růst „za světlem“.

KORUNY

Právě koruny jsou těmi částmi stromů, které sahají k oblakům a současně nesou plody života.

Koruny stromů – most mezi nebem a zemí. Je to místo, kde strom komunikuje s nebem – přijímá světlo, dýchá, kvete, plodí. Zároveň odráží charakter stromu – jeho růst, sílu, podmínky, i schopnost adaptace.

 Kořeny mě drží, koruna volá – pod zemí paměť, nad hlavou touha.

TYPY KORUN

ŠIROCE ROZLOŽITÁ KORUNA

Typická pro duby, buky, lípy. Vytváří mohutný stín, působí majestátně a chráněně. Symbol: moudrost, zralost, stabilita.

Příklad: Památný dub letní v Náměšti na Hané – široká, rozprostřená koruna jako otevřená náruč předků.

KUŽELOVITÁ NEBO JEHLANCOVITÁ KORUNA

Typická pro smrky, jedle, borovice. Koruna směřuje do výšky, připomíná šíp mířící k nebi. Symbol: tah vzhůru, odhodlání, duchovní růst.

Příklad: Smrk ztepilý – jeho špička proráží mlhu, jako myšlenka stoupající k nebi.

KLENUTÁ NEBO VEJČITÁ KORUNA

Např. javor, jírovec, habr. Harmonická, symetrická forma, často příjemná pro lidské oko i pod ní sedící duši. Symbol: rovnováha, otevřenost, vstřícnost.

Příklad: Jírovec maďal v aleji na zámku Kačina – jeho koruna září bílými květy jako nebeský deštník.

NEPRAVIDELNÁ NEBO DEŠTNÍKOVITÁ KORUNA

Např. akát, jilm, některé staré ovocné stromy. Nese stopy větru, času, zranění – ale i života. Symbol: individualita, příběh, odvaha být jiný.

Příklad: Starý jilm v Českém středohoří – jeho nepravidelná koruna tančí s větrem v nekončícím rozhovoru.

VĚDĚLI JSTE, ŽE:

KORUNY STROMŮ SE NEDOTÝKAJÍ – JEV ZVANÝ „CROWN SHYNESS“

U některých druhů stromů je patrné, že si koruny vědomě nechávají prostor, nevzájemně se nepletou. Může to být krásná metafora pro zdravé hranice mezi lidmi – i když jsme blízko, necháme si prostor k dýchání.

Kdy naposledy jsem si dovolil/a být blízko a přitom svobodná/ý?

KORUNA JAKO ZRCADLO EMOCÍ A ŽIVOTNÍ FÁZE – více v článku o cykličnosti

Na jaře – nové listy, naděje, kvetení – článek STROMY A JARO. V létě – plnost, aktivita – článek STROMY A LÉTO. Na podzim – zralost, uvolňování – článek STROMY A PODZIM. V zimě – spočinutí, klid, návrat do nitra – článek STROMY A ZIMA.

Jaká je právě teď moje osobní sezóna?

KOMOREBI

Japonské slovo, které odkazuje na sluneční světlo, které proniká přes listy stromů. Je jedinečné, neopakovatelné a jen teď a tady. Z filmu Dokonalé dny.

KORUNA JAKO ANTÉNA

Stromy pomocí koruny doslova přijímají světlo, ale také vysílají do světa – vůně, energii, poselství. Co moje „koruna“ – moje mysl, tvorba, slova – vysílá do světa? Kdy naposledy jsem zazářila celou svou korunou?

NADZEMNÍ SPOLEČENSTVÍ

Koruna jako domov. Koruna stromu je jako město v oblacích – prostor života, úkryt, hnízdiště i jídelna pro desítky druhů živočichů. Na větvích hnízdí ptáci, v listoví se skrývají motýli, brouci, netopýři i veverky. V dutinách žijí sovy, datli nebo včely.

Každý strom, obzvlášť starý, hostí celou komunitu, která na něm závisí – a on ji na oplátku obohacuje a oživuje. Strom nežije sám – jeho koruna je otevřená náruč, ve které nacházejí útočiště i ti nejkřehčí.

JAK BÝT STROMEM PRO DRUHÉ A NEZTRATIT SEBE?

Koruna stromu je domovem pro mnohé. Poskytuje stín, ochranu, prostor k životu – a přitom zůstává sama sebou. Nepřestává růst, dýchat, kvést.

Stejně tak i člověk může být bezpečným místem pro druhé – poslouchat, podpírat, objímat, aniž by se rozplynul v cizích potřebách.

Důležité je nezapomenout na své vlastní kořeny. Mít v sobě ticho, kde můžeš spočinout – a kmen, který ví, čím je.

Mohu být větví pro odpočinek. Mohu být větrem hýbaným listem. Ale nezapomenu být i stromem. Se svým vlastním jménem, svým dechem, svou silou.

Skutečná podpora neroste z vyčerpání, ale z ukotvenosti. Čím pevněji stojíme sami v sobě, tím větší a bezpečnější korunu můžeme nabídnout světu.

STROMY JAKO BÁSNÍCI ČASU

Stromy mají svůj vlastní jazyk – šumění listí, praskání větví, růst v tichu. Jak by vypadala báseň, kdyby ji napsal dub, bříza nebo starý javor?

OSOBNÍ ROVINA A INSPIRACE PRO ČTENÁŘE

O tom jak vnímám stromy a jak mi pomáhají, se můžete dočíst v článcích na blogu a na stránce o mně.

Stejně jako strom, i člověk potřebuje kořeny, aby stál pevně, a korunu, aby mohl růst, tvořit a zářit.

Kořeny jsou to, co jsme zdědili – rod, minulost, zranění, zkušenosti, domov, půda, z níž čerpáme sílu. Jak se v našich životech projevuje potřeba mít „kořeny“ (domov, rodinu, pevné hodnoty)? Tipy na uzemnění: práce s tělem, příroda, vědomé dýchání, pobyt v lese.

Koruna je to, co tvoříme – naše sny, vztahy, výrazy, tvorba, touha, spiritualita, vize. Kdy cítíme volání „srdce v oblacích“ v podobě snů, vizí, touhy po změně? Jak si dovolit obojí bez vnitřního rozporu? Tipy k podpoře kreativity a mát „srdce v oblacích“: volná tvorba, snění, cestování, nové perspektivy.

A kmen? To jsme my tady a teď, náš život, naše tělo, které propojuje oba světy – dolů i vzhůru.

Některé duše mají mohutné kořeny, ale bojí se vyrůst. Jiné sní ve větvích, ale nemají půdu, kam se položit. Moudrost je, když se v nás potkají hloubka i výška.

Jiří Žáček – Stromy

Drží svou vartu. Byli stvořeny

k životu pro druhé. A mlčky slouží.

Drží se země všemy kořeny

a neustoupí. Pijí vláhu z louží,

vystačí s málem. S útlou nadějí

sluneční světlo v kyslík mění.

A ještě po smrti nás věrně zahřejí.

Hej, stromy,

vezměte mě do učení

PRAKTICKÉ TIPY NA UZEMNĚNÍ A ROZLET

VNITŘNÍ OBRAZ – KDO JSEM, I KDYŽ TO NENÍ VIDĚT

Zkus si představit: Jsem jako strom pod zemí. Na povrchu vypadám jako obyčejný kmen v lese pravidel, pravidelná pracovní hodina, rovnání papírů, pozdrav, úsměv. Ale pod zemí – v hloubce – mám síť kořenů, která ví, kdo jsem. Jsem živá, napojená, prastará i křehká zároveň. Všechno, co se odehrává na povrchu, je jen dočasné počasí. Mé kořeny zůstávají. Mé bytí nezapomíná.

CO NÁM JEŠTĚ STROMY VZKAZUJÍ, ANEB RADY STROMŮ

Růst začíná směrem dolů. Teprve když máme pevné kořeny, můžeme se bezpečně rozrůst vzhůru. Chceš-li růst k nebi, zakořeň se v zemi.
***
Zakořeň hluboko. Jen tak ustojíš bouře. Uzemnění – dech dolů, nohy na zemi. Každý výdech může být jako zakořenění. Kde jsem doma teď? Co mě drží?
***
Tyč se k nebi. Ale zůstaň spojený se zemí. Zůstat vzpřímená i v bouři. Neohnout se tak, že zapomenu, kým jsem. A přitom být pružná – jako strom. Péče o tělo je péče o kmen. Když bolí záda, není to jen fyzické. Je to volání po rovnováze.
***
Nezávoď, rozvíjej se svým tempem. Každý strom má svůj čas. Zpomalit, zastavit se. Kmen neroste zbrkle. On zrání nepotřebuje uspěchat.
***
Opadávej, když je třeba. Zbav se starého, ať může přijít nové.
***
Najdi svou sílu v tichu. Stromy se nehádají, a přesto přežívají.
***
Dávej stín, ale nenech se zastínit. Pomáhej, ale nezapomínej na sebe.
***
Kvetoucí či holý – jsi krásný ve všech ročních obdobích.
***
Když tě něco tíží, pošli to ke kořenům. Země to unese.
***
Nezáviď jiným stromům. Každý má své místo a svůj tvar.
***
Důvěřuj slunci i dešti. Obojí je součástí růstu. Důvěra – kořeny hledají naslepo. Nenajdou vždy, ale hledají dál. V temnotě, beze světla, a přesto s vírou.
***
Šeptej s větrem. Má v sobě starou moudrost.
***
I zlomené větve dávají nový život. Z bolesti může vzejít síla.
***
Hledej svůj háj. Sám můžeš růst, ale s ostatními vzkvétáš.
***
Můžeš být domovem. Pro ptáky, sny i naději.

JIŽ ZNÁMÉ RADY STROMŮ

Strom mě učí: být zakořeněná v tom, co mě drží, a zároveň volná v tom, co mě přesahuje. Mít srdce v oblacích a nohy v zemi. A růst pomalu, ale jistě, mezi těmito světy.

NA ZÁVĚR MI DOVOLTE, ABYCH VÁS POZVALA NA VÝSTAVU A POPŘÁLA KRÁSNÉ LÉTO

Stromové obrázky můžete vidět v měsíci červenci a srpnu ve druhé části vstupní haly Úřadu Městské části Praha 15, Boloňská 478/1, Horní Měcholupy.

Článek mi pro Vás pomohl vyšperkovat ChatGPT.